Pro značku JK Jitka Kudláčková pracuje Josef šest let a jeho první autorská kolekce se jmenuje Kubistik.
Josef je mužem mnoha dovedností a věčně dobré nálady. Delší dobu se profesionálně věnoval restaurování historických předmětů, což vystudoval na vysoké škole, ale byly i časy, kdy pracoval jako školník v Obchodní akademii Bubeneč. Tam mu však chyběl prostor pro vlastní kreativitu.
Svůj um tak naplňuje v JK na pozici technického mistra, zlatníka a nově i designéra.
Josefe, Kubistik je tvoje první autorská kolekce. Co tě vedlo k jejímu vytvoření?
Dostal jsem chuť udělat něco svého a v JK mi tuto příležitost dali. Motivací bylo to, že v naší nabídce není příliš pánských šperků, přitom mužů, kteří se nebojí nosit šperky, je čím dál víc. Začal jsem manžetovými knoflíky a pak už to šlo dál a dál. Časem asi převáží i šperky dámské. Také si myslím, že to může být příležitost, jak ke šperku přitáhnout mužskou část zákazníků, kteří si na vlastní šperky obyčejně tolik nepotrpí.
Takže i ženy si v kolekci přijdou na své?
Kolekce Kubistik je vlastně unisex. Převažují v ní na první pohled spíše pánské kousky, ale ženy si rozhodně také vyberou. Kolik typů šperků v kolekci bude, je ještě otevřené. Kolekce je živá a vzniká postupně.
V čem je tato kolekce specifická?
Je to trochu vybočení z řady, jde o něco, co není tak romantické, extrémně zdobné. Mám rád technické věci, což se odráží i ve vzhledu šperků Kubistik. Skvělé také je, že na kolekci vidíte různé barvy, odlesky, a přitom se jedná stále o jeden materiál.
Proč sis vybral zrovna kubismus?
Mám tento umělecký směr rád, je minimalistický, a to mi vyhovuje. Také má v našich končinách silnou tradici a zastoupení zejména v architektuře. Inspirací jsou věci, které kolem sebe vídám, jako například Kovařovicova kubistická vila či kubistický trojdům pod Vyšehradem. To, co nás obklopuje, nás formuje. Ale popravdě to nebylo prvoplánově tak, že bych si řekl, že oslavím kubismus. Ten jsem ve svých návrzích spíše objevil až následně.
Na začátku jsi říkal, že jsi nejprve vyrobil manžetové knoflíky. Není to tedy tak, že by sis načrtnul celou kolekci a věděl, jak bude každý kousek vypadat?
Měl jsem představu, že jedna část bude umělecká linka, čistý kubismus, a pak bych rád ještě v kolekci ukázal lidem poctivou práci se surovým zlatem. Chtěl bych tento kov představit jinak, než jak ho lidé znají z výloh. Vzal jsem zkrátka surové zlato a z něho začaly vznikat ústřední motivy prvních kousků, což byly právě tyto manžetové knoflíčky. Možná podobně jako sochař jsem vyšel z hmoty, s níž pracuji. Vše se točí kolem ústředního motivu surové koule. Kolekce má postupný vývoj. Původně jsem v ní spatřoval asteroid (možná proto měla kolekce pracovní název Sputnik), který přistál v kubismu, protože tvar, z něhož primárně vyšel, tomu nahrál a z něj se vykrystalizoval.
Jaké zlatnické techniky jsi při tvorbě využil?
Stěžejní je metoda ztraceného vosku a lití.
V kolekci se ale objevují i kousky s kameny, je to tak?
Ano, u pánských šperků jsem použil například černý onyx, který se při jejich výrobě běžně používá. Pak jsou tam zastoupeny i barevné acháty, které nejsou ve špercích příliš rozšířené.
Dokážeš definovat, jaká věková skupina si kolekci oblíbí? Myslíš, že je spíš pro mladé, nebo zaujme napříč generacemi?
To definovat nedokážu. Zatím jsem sebral ohlasy lidí v rozmezí od dvaceti do šedesáti let. Co mě opravdu potěšilo, je to, že několik lidí mi nezávisle na sobě řeklo, že to je snad první šperk, který by nosili.
Jak dlouho kolekce vznikala?
Něco kolem tři čtvrtě roku. Například dva prsteny jsem stihl vyrobit za dva dny komplet. Pokud bych to měl zprůměrovat, můžeme hovořit o tom, že na výrobu jednoho prstenu je potřeba zhruba 25 hodin.
A když to vztáhneš na sebe, také bys tu kolekci nosil?
Já sám šperky kromě snubního prstenu nenosím. Mám sice manžetové knoflíky, ale ty nosím příležitostně. Z této kolekce bych ale unosil prsteny. Nejsem úplně typ na nošení šperků, protože do práce jezdím na kole a ve volném čase sportuji nebo jsem v horách a tam se moc šperky nenosí.
Co tě vlastně ke zlatničině přivedlo?
Když jsem končil základní školu, dělal jsem přijímací zkoušky na uměleckou průmyslovku na kováře. Dvakrát mě nevzali, ale protože jsem skončil první pod čarou, ozvali se mi ze zlatnického učňáku, jestli bych nechtěl nastoupit k nim. Tam to někde začalo.
Tvoje cesta nebyla přímočará, vystudoval jsi však v oboru i vysokou školu, že?
Je to tak. Zkoušel jsem věci i mimo obor, třeba jsem byl školník v Obchodní akademii Bubeneč. Ale řemeslo mě táhlo pořád nejvíc. Když jsem se věnoval restaurování historických předmětů, zcela mě fascinovalo, že se mi dostaly do ruky například barokní monstrance. To byly i tři čtvrtě metru velké objekty, kde byly využity jen zlatnické techniky. To byla velká škola.
Dostaneš se i teď při práci v JK k historickým kouskům, které chce klient opravit?
Občas se stane, že se u nás objeví klienti se starožitnými věcmi, za to jsem rád. Moje práce není jen o tom vyrábět nové věci, ale cítit i úctu ke starému řemeslu, protože to jsou věci, které mohou být funkční třeba stovky let.
Co kromě tvorby této kolekce máš ještě v JK na starost?
Výrobu dalších šperků pro naše zákazníky, provoz naší dílny a teď navíc ještě část administrativní práce. Je toho dost, ale mám to takhle rád.
Myslíš si, že je to začátek nové éry a že se teď pustíš do tvorby dalších kolekcí?
Cítím v tomto pokoru. Tato kolekce se zalíbila, tak uvidíme, co bude dál.
Díky za rozhovor a mnoho inspirace při další tvorbě. Rozhovor vedla pro JK Jitka Kudláčková Lucie Černá, Mellow
